Jak mi česká historie dává sílu překonávat nemoc
Jak mi česká historie dává sílu překonávat nemoc
Naše dějiny jsou totiž jedna velká „cesta zotavení“.
Bílá hora v mé hlavě
Každý, kdo si prošel psychickou krizí, zná svou vlastní „Bílou horu“. Moment, kdy se zdá, že je vše ztraceno, identita je smazána a cizí moc – nemoc – převzala vládu. Po roce 1620 jsme jako národ ztratili samostatnost na 300 let. Já jsem v nemocnicích ztrácel roky života. Ale historie mě učí jedno: porážka na poli neznamená konec existence.
Lekce od Šlika a Smiřického
Když mi bylo nejhůř, vzpomněl jsem si na houževnatost Jindřicha Šlika. Ten chlap stál u zdi letohrádku Hvězda a neuhnul, i když věděl, že bitva je ztracená. To je pro mě obrazem pacienta, který bojuje s diagnózou, i když mu systém říká, že už to nebude lepší.
A pak je tu Albrecht Jan Smiřický. Mladý kluk, který riskoval nepředstavitelný majetek pro ideál svobody. On mi připomíná, že moje hodnota neleží v tom, co vlastním nebo jaký mám „titul“ pacienta, ale v mé vnitřní integritě. Majetek vám můžou zkonfiskovat, charakter ne.
Národní obrození jako osobní program
Nejvíc mě fascinuje 19. století. Čeština tehdy skomírala, byla jazykem chudiny. Ale díky neuvěřitelné houževnatosti lidí jako Tomáš Baťa či František Křižík, kteří stavěli továrny, a obrozenců, kteří křísili jazyk, jsme se zvedli. Vybudovali jsme jednu z nejsilnějších ekonomik Evropy.
Můj život je teď taky takové „národní obrození“. Z trosek své paměti a sebevědomí stavím novou verzi sebe sama. Učím se „jazyk“ svého nového života. A stejně jako se česká země odmítla nechat „zkonfiskovat“ a rozplynout v impériu, i já odmítám nechat svůj život rozplynout v diagnoze.
Lekce od Tomáše Bati: Budovat z trosek
Tomáš Baťa nebyl jen „výrobce bot“, byl to vizionář houževnatosti. Když jeho firma několikrát balancovala na hraně krachu, nepropadl depresi, ale adaptoval se. V roce 1922, v době hluboké krize, udělal šílený krok – zlevnil boty o polovinu, aby rozhýbal trh.
Baťa říkal: „Nemožné je jen slovo.“ Moje zotavení je jako budování Zlína na zelené louce. Z trosek své paměti a sebevědomí stavím novou verzi sebe sama. Baťa nebudoval jen továrny, budoval lidi. A já dnes jako peer konzultant dělám totéž – pomáhám druhým najít jejich vlastní sílu a „obout se“ do nového života.
Zajímavost
Tomáš Baťa, František Křižík, nebo Emil Škoda či Viktor Kaplan - Všichni tihle muži žili v době, kdy jsme neměli vlastní stát. Byli pod nadvládou Vídně. Přesto dokázali být světoví. To je ta největší lekce pro tebe: Tvoje vnitřní svoboda a schopnost tvořit nezávisí na tom, co ti píšou do lékařské zprávy nebo jaký je zrovna politický režim.
Historie mě naučila, že po každém „temnu“ přijde světlo, pokud máte sílu se adaptovat a vytrvat. Já už svůj obchvat kolem nemoci stavět deset let nebudu. Stavím ho teď – studiem, prací a tím, že sdílím svůj příběh s vámi.
Protože naše historie není v knihách. Je v naší houževnatosti.
Zdroj: Pieter Snayers: Bitva na Bílé hoře (1620). Zdroj: Wikimedia Commons / Public Domain.