Bipolární, nebo schizoafektivní? Aneb, jak se mi střídaly diagnózy

V mé zdravotní dokumentaci byste našli sbírku diagnóz. Začalo to "Paranoidní schizofrenií", pokračovalo přes "Bipolární poruchu s psychotickými rysy" a dnes tam stojí "Schizoafektivní porucha". Ne, nejsem sběratel. Jsem jen člověk, jehož cesta zotavení je stejně složitá jako psychiatrické manuály. V tomto článku bych vám chtěl ukázat, proč se diagnózy mohou měnit, jaký je mezi nimi rozdíl a proč je nakonec nejdůležitější neztratit sám sebe v tomto diagnostickém bludišti.

Bipolarní porucha s psychotickými rysy a paranoidní schizofrenie

Diagnóza č. 1: Paranoidní schizofrenie

Když mi bylo 18 let a nemoc udeřila poprvé v plné síle, nejviditelnější byly psychotické příznaky. Můj svět byl plný tajných agentů a skrytých vzkazů. Věřil jsem, že mám tajné poslání a vše kolem mě bylo součástí velkého spiknutí. Moje nálada? Ta byla v tu chvíli druhořadá, hlavní byl chaos v mé hlavě. V kontextu incidentu v areálu Airbusu, který byl čistě v režii mých bludů, dávala diagnóza "schizofrenie" smysl.

Diagnóza č. 2: Bipolární porucha s psychotickými rysy

Postupem času si ale lékaři (i já) začali všímat jasného vzorce. Moje psychotické stavy nechodily samy. Byly neoddělitelně spojené s extrémními vlnami nálad. S manickou energií, kdy jsem nespal a impulzivně nakupoval auta a piana, i s hlubokými depresivními pády, kdy jsem se cítil naprosto neschopný. Proto se diagnóza změnila. Psychóza byla nově vnímána jako "rys" nebo "doprovod" základní poruchy nálady – bipolární poruchy.

Diagnóza č. 3 (současná): Schizoafektivní porucha

A proč ta poslední diagnóza? Upřímně, sám bych na to nepřišel. Byli to lékaři, kdo na základě dlouhodobého sledování usoudili, že se u mě psychóza objevuje i v obdobích relativního klidu, nezávisle na mánii či depresi. A to je přesně ten klíčový rozdíl, který definuje schizoafektivní poruchu.

Co je důležitější než všechny diagnózy dohromady?

Po letech této diagnostické cesty jsem pochopil jednu věc. Diagnóza je jen slovo – nálepka, která pomáhá lékařům určit směr léčby. Pro můj život jsou ale důležitější úplně jiné věci:

To, že vím, co mi dělá dobře.
To, že mám kolem sebe lidi, kteří mě podporují.
To, že jsem našel smysl v práci peer konzultanta.
A to, že vím, že moje hodnota není definována diagnózou, ale mým příběhem o zotavení.

Ať už se tedy ve vašich zprávách píše cokoliv, pamatujte, že nejdůležitější je vaše jedinečná cesta. Děkuji, že jste ochotni naslouchat té mé.

Zdroje a upozornění: Pro zjednodušené vysvětlení diagnostických kritérií bylo čerpáno z mezinárodních klasifikačních systémů, především z DSM-5 (Diagnostický a statistický manuál duševních poruch) a MKN (Mezinárodní klasifikace nemocí). Tento článek slouží pouze pro informační a vzdělávací účely a v žádném případě nenahrazuje odbornou diagnózu od lékaře.